Server Salon.com uveřejnil zajímavý manifest na podporu sdílení souborů. Jeho autorem je John Snyder, prezident labelu Artist House Records a člen Národní akademie hudebních umění a věd (National Academy of Recording Arts and Sciences - NARAS). Manifest obdrželi také ostatní členové NARAS i představitelé RIAA a MPAA. Právě hudební a filmové copyrightové organizace jsou kritizovány za svůj postoj k internetu. Snyder upozorňuje, že hudební průmysl neměl nikdy předtím v rukou silnější marketingový nástroj než MP3. Přesto (nebo spíš právě proto), že se nahrávky objevují ještě před datem vydání na P2P sítích, prodeje CD pak lámou všechny rekordy. Kina nikdy neměla takovou návštěvnost a tak vysoké příjmy.
Svět potřebuje revoluci
Autor článku zastává názor, že je třeba zcela redefinovat pojem "duševní vlastnictví" a způsob jeho ochrany. Není podle něj nadále únosné, aby nadnárodní zábavní konglomeráty diktovaly podmínky a za pomoci svých multimilionových výdělků lobbovaly za co největší diskriminaci uživatelů jejich produktů. Naopak, zákony je třeba přepracovat ku prospěchu veřejnosti - zvláště staré právní normy USA, které stále považují stahování hudby z internetu za krádež, a zbytečně tak kriminalizují celou společnost. Snyder se ptá: "Jak by mohlo 50 milionů Američanů dělat vědomě něco špatného? Jak vůbec souvisí stahování hudby s ochranou duševního vlastnictví?"
Rozhlas vs. internet
Nabízí se srovnání internetu a rozhlasového vysílání. Na první pohled skutečně nenajdeme výrazný rozdíl: hudba je v obou případech veřejně dostupná komukoliv, a to zcela zdarma. Liší se snad v kvalitě, ale i to je diskutabilní. Z komerčního hlediska se však jedná o dvě naprosto rozdílné platformy: zatímco gramofonové firmy do rádií cpou obrovské finanční částky, aby právě jejich nahrávky měly tu největší rotaci a slyšelo je co nejvíc posluchačů, proti internetu v jednom kuse brojí a snaží se uzavřít výměnné sítě, aby jejich hudbu neslyšel nikdo. Tento postoj postrádá logiku, ale sám Snyder situaci komentuje takto: "Nahrávací společnosti nejsou rozumné, logicky uvažující bytosti. Jsou to prohnilé podniky, které se neustále jen ženou za penězi. Jednají podle toho, co ony považují za nejlepší, chovají se bezohledně a v mnoha případech iracionálně."
S kým soupeří CD o přízeň?
Ač je za viníka poklesu prodeje CD pokládán internet, statistiky hovoří jinak. Kupříkladu v době rozkvětu Napsteru se prodalo největší množství alb za posledních několik let. Pro propad cédéček se nabízejí jiné důvody: slábnoucí ekonomika, atraktivnější způsoby, jak investovat do zábavy (DVD, videohry, kabelovka, mobilní telefony a koneckonců i internet), omezené playlisty rádií a samozřejmě cena. Průměrná cena CD na pultech za posledních deset let vzrostla z $13 na $14,64 USD. Pokud nejžádanější tituly s ochranou proti kopírování a tím pádem omezeným použitím stojí až $19 USD a hity na DVD s mnoha bonusy jen o dolar více, pak je jasné, že CD má ze všech hráčů na trhu nejhorší poměr cena/zábava.
Být na internetu dřív než v obchodech je terno!
Internet že zabíjí hudbu? Ale kdeže! Vzpomeňme jen na loňské album The Eminem Show, které se i přes "únik" do P2P systémů a na web stalo s přehledem nejprodávanějším albem roku. Také Eminemův objev, vycházející raperská hvězda s přezdívkou 50 Cent, si dokonce libuje: "Je skvělý mít desku venku ještě před vydáním. Jak se moje nahrávky budou víc šířit mezi lidma, uvidíte, že prodám o to víc kousků." Písničkářka Janis Ian už chtěla pověsit kariéru na hřebík, ale nyní se jí podařil ohromující comeback. Její tvorba si našla spoustu nových fanoušků, a to jenom díky tomu, že Janis dala své skladby k dispozici na internet ve formátu MP3. A podobných příkladů lze najít v hudební branži mnohem více.
Hrozbou jsou černé kopie
RIAA se mýlí. MP3 kolující po internetu od uživatele k uživateli rozhodně pokles prodeje nezpůsobují, svým vlivem naopak zmírňují propad trhu. Největší hrozbou pro lisovaná audio CD jsou - jak jinak - zase lisovaná CD. Ta pirátská. Pakliže v roce 2001 vzrostl počet prodaných černých kopií o 50 procent, je jasné, kde dochází k opravdovému porušování autorských práv a na co se musí strážci copyrightu zaměřit. Stále je tu ale také nesporný fakt, který pirátským výrobcům nahrává, a to vysoká cena originálů. Na tu se bohužel nezaměřuje nikdo. Nedávno však probleskla zajímavá zpráva od našich západních sousedů. Německé labely a obchodníci se v rámci oživení trhu dohodly, že nové CD nebude stát více než 10 euro. Kdy a kde se tato aktivita projeví, je zatím ve hvězdách.
Budoucnost je v MP3
John Snyder se podivuje, proč ještě nemají labely vlastní propagační P2P sítě, a varuje, že neustálé brojení proti P2P může strážcům copyrightu zlomit vaz. Nahrávací společnosti musí přijmout fakt, že budoucnost nestojí na fyzických nosičích, ale software. Zákazníci sami určili směr vývoje. Chtějí své oblíbené skladby poslouchat při práci na počítači, na přenosných přehrávačích a domácích jukeboxech à la Xbox. Hudba dostupná v digitálních formátech dává lidem svobodu. Nechtějí ji poslouchat jen z rádia, ale také z harddisků a internetu. Bohužel, labely se stále snaží nabízet předražená média zákazníkům, které ovšem zajímají flexibilní datové soubory, jež mohou uchovávat v počítači nebo na CD-R discích. Pokud se nahrávací společnosti nepokusí stát se součástí budoucnosti, zkrachují a koupí je někdo schopnější, kdo tu změnu provede za ně.
Změníme hudební průmysl
Organizace NARAS doposud kráčela bok po boku s RIAA a labely, což byla podle Snyderova názoru velká chyba. "Měli bychom podporovat nové technologie, působit jako rozhodčí ve sporech stran s různým pohledem na ně, přezkoumat pozici, žádosti a statistiky RIAA a s ní spjatých firem," dodává. NARAS musí být podle něj nezávislým a objektivním hráčem, mozkem hudebního průmyslu. "Máme potenciál vést společnost k novému pochopení ochrany duševního vlastnictví, práv interpretů i zákazníků, a nasměrovat celé odvětví do budoucnosti. Máme jedinečnou příležitost," uzavírá svůj manifest John Snyder.
Kompletní rozsáhlou stať doplněnou mnoha citáty a fakty si můžete přečíst na Salon.com.
